Kryštof spával vnaší manželské posteli do 20ti měsíců.Pak jsem ho motivaci a pochvalama naučila spát ve své postýlce. Jako miminko nesnesl být v postýlce a také jsem si chtěla ulehčit noční kojení, tak prostě spal s námi. Kojila jsem ho 22 měsíc,poslední měsíce už jen před usnutím. Odstavil sesám, prostě na to začal zapomínat, tak jsem mu to nepřipomínala.
Dnes občas ještě usíná nebo se v noci přesune k nám. Když zabere,tak ho přenesu do jeho postýlky,která je vedle té naší postele. Protože máme malý byt,tak zatím neřešíme samostatný pokoj.A i tak by Štofi stále ještě spal s námi a ve vlastním pokoji až na vlastní přání nebo někdy v předškolním věku. Ani tak mu ovšem naši postel nezakážem. Dobře si vzpomínám,jak mi ještě v deseti letech pomohla postel rodičů, když jsem byla nemocná(velmi bolestivé ztvrdnutí šíje).
Předchozí