Přidat názor k článku Veselé usínání

Tak tuto otázku si kladu každý den.Náš malej odjakživa spal v mé/naší posteli.Nejdřív to bylo kvůlli pohodlnějšímu kojení,protože se budil každou 1,5-2h.Navíc jsme byli v malém bytě,kde stejně nebyl samostatný dětský pokoj,takže to tak potom, i po kojení zůstalo nadále.Pak jsme se v jeho 2 letech přestěhovali do domu s vlastním pokojem a tam jsem ho hned šupla do vlastního.Jenže ač jsem dělala a stále dělam cokoliv,aby se mu příjemně spalo /výzdoba pokoje,světýlko rozsvícené-jinak by byl hysťák,pohádky před spaním/nic nepomáhá a stejně v noci přechází za námi.Kdybychom se postavili na hlavu,nezůstane tam sám,ve smyslu,že by si jako v noci sám usl.Neexistuje.Dokáže i ve 4 letech tak brečet,prosit,zalykat se žalem,že se mu zdají škaredé sny, že opravdu člověk nemá na to srdce.Ptala jsem se i doktorky,jestli s ním nemá jít k psychologovi ,ale ona mě řekla,že pokud nám to vysloveně nevadí,že máme být rádi,že k nám má takový vztah.Že chce tělesný kontakt.Protože v budoucnu se prý nám to v dobrém vrátí.Prý jsou děti,které jsou spokojení,když spinkají samy,ale jsou děti,které holt mají problém.A prý nejhorší je,kdybychom ho to násilím nutili.Takže cesta nejmenšího zla je,že si šupne k nám a je do rána klid.Utěšuju se myšlenkou,že mu to tak snad nevydží do 18 let ;o)))A to nemluvím o naší mladší,která taky neusne bez přitulení.Takže si pěstuju zřejmě dalšího adepta... :o) No jo no,co by člověk pro ty dětičky neudělal,že?