Přidat názor k článku Moje manželka není blondýna

Tak tohle se stalo mým blízkým třikrát v jednom měsíci. Je už řádka let :-))
Příběh první:
Moje sestra měla čerstvě řidičák (do půl roku) půjčila si od taťky auto do práce. Pracovaly jsme tehdy obě v jednom hotelu jako servírky. Najednou přijde zákazník a říká "hele není to vaše auto?" Parkoviště mírně skopce a auto opřené blatníkem o zábradíčko. Co chudák ségra dostala jmen od taťky.
Příběh druhý:
Asi za čtrnáct dní jedu svým autem okolo domu rodičů (bydlela jsem už sama) a koukám, že taťkovo auto je odjedé v půli parkoviště (parkovací uličky). Rozhodla jsem se to otočit a milýho tátu aspoň pozdravit. Jaký bylo moje překvapení, když tam jen tak stálo auto, zamčený bez řidiče, vyjetý uprostřed tý parkovací uličky :-)))) Tak jsem na něj šla zazvonit ať si zaparkuje :-)
Příběh třetí:
Samozřejmě jsme si to vše nenechávaly pro sebe a často tuhle rodinou historku vyprávěly. Naši kolegové v práci se mohli porvat smíchy. No asi za týden, navečer, venku letní bouřka jak blázen, foukal vítr, až se stromy ohýbaly a v tom volají z recpece, že na zadním parkovišti jezdí malý bílý peugeotek tam a zpátky od obrubníku k obrubníku a nikoho z hostů prý není. Jo jo byl jedné naší kolegyně.
A fakt je to celý pravda :-) Paradox je, že jen ségra při tom malinko škrábla ten blatník.