Přidat názor k článku Spaní v mámině a tátově posteli může být pro děti osudné

Mám tři děti, dvě jsou ještě kojené. Je-li dítě ve své vlastní postýlce, musí vyvinout větší úsilí a dovolat se matky. A matka se musí probudit, vstát, zvednout dítě, popřípadě si je někam odnést.

Jsou-li si blíže, pokud dítě není moc živé (jedno z mých dětí je!), je kojení naprosto nenáročné pro obě strany. (é živější dítě mne však probudí, i když spí se mnou v posteli.)

Tak jak nastává doba, kdy dítě přestává být kojeno, nastává doba, kdy dítě dospěje ke své vlastní postýlce. Pokud Vaše dítě chce spát s Vámi a pokud Vám to nevadí, proč jim v tom bránit. Moje zkušenost se třemi dětmi je taková: nenechají se zalehnout, ani omezovat ... ani dospělým, ani sourozencem.

U nás sice každý má svou postýlku, ale .... spát v ní pouze začínají, ten, kdo se první ozve na kojení, přesouvá se za mnou do manželské postele a kdo jí poslední, se v ní i probudí. (Naši kojenci jsou holky - dvojčata, dnes patnáctiměsíční.) Po vydatnější večeři se stane, že se na kojení neprobudí žádná, a pak si noc stráví ve svých postýlkách.

Vzhledem k tomu, že naše první dítě již bude mít 5 let a prošla stejnou praxí a přežila,považuji obavy autora výše zmíněného článku za přehnané; rodič by musel mít extrémně tvrdý spánek nebo by musel být pod vlivem nějaké návykové látky.

Jana (tři děti)