Přidat názor k článku V naději 7 - Jedno dítě, žádné dítě podruhé

Já mám berušky rok a půl od sebe a jejich vztah byl asi následující:
1)Období velké lásky. Bětuška Aničku neustále pusinkovala, při sebemenším náznaku pláče ji doslova zavalila plyšáky apod. Dodnes (a je to více jak 5 let) se musím smát při vzpomínce na podezřelé ticho v bytě. Přerušila jsem věšení prádla a našla berušky v ložnici (Aninu bych tehdy ani jinde nehledala, byly jí cca 2 měsíce). Anina byla kompletně (a když píšu kompletně tak myslím obličej, vlasy, úžasnou zavinovačku po manželovi, kterou nechala babička naškrobit a nakulmovat...) pokrytá asi dvoucentimetrovou vrstvou Ondřejovi masti na prdelky. Ale tvářila se naprosto blaženě a Bětuška mi pravila, že "mažá Aniku".Vůbec jsem neměla chuť a sílu se zlobit, jen jsem měla záchvat smíchu.
2)Výše popsaná idyla skončila cca v roce mladší Berušky. Začala chodit a tím pádem i brát Bětušce věci, bourat stavby, prostě období destrukce. V té době se u ní navíc objevilo astma (podotýkám, že jsme kojili více než rok) a v případě dušností jsme (na radu lékařů) měli dělat cokoliv, jen aby neplakala. To byl poněkud kámen úrazu, protože 3 dny jsme jí vycházeli ve všem vstříc, musela mnohdy ustoupit i Bětuška ("dej to prosím Aničce, ona je nemocná") a pak jsme jí 2 týdny "vychovávali" zpět k normálu, aby nebyla rozmazlenec.
3) Asi od 31/2 a 5 let to jsou rovnoprávné parťačky (a Aniččina choůbka je na ústupu). V jeden moment se strašně milují, úžasně si spolu hrají, pak následuje sourozenecká šarvátka, no prostě normálka havárka. Ale už se s nimi dá spousta věcí podnikat (kino, výlety, dovolená u moře) a dají se podnikat společně (když je větší věkový rozdíl, musí být program pro mladšího jiný, než prostaršího...)
Uf, to jsem se rozepsala
Z Brna zdraví Tulačka