Přidat názor k článku O mužských pocitech

Naší Adélce teď bude 14 měsíců a musím říct, že jsme šátek užili víc než kočár. Rodila jsem císařem, první dva měsíce jsem kočár nemohla používat (máme v baráku schody), takže jsme ven chodily jedině s šátkem. Přes léto jsem na delší vycházky brala raději kočár, ale na túry po horách byl samozřejmě šátek ideální. No a zhruba od listopadu do konce března jsme kočár nepoužili ani jednou. Ale musím říct, že kdyby Adélka nebyla takový drobeček (ještě nemá ani 8 kg), tak by to taková sranda nebyla. manžel se zpočátku šátku bál, ale když byly malé asi 3 měsíce, tak to zkusil - a taky se mi zdá, že to je pro něj naprosto jiný zážitek než tlačit kočár. Ještě asi o 2 měsíce později to poprvé zkusili i děda s babičkou, a zvláště děda si to moc užíval. Naši bydlí na vesnici, kde je i dnes šátek docela rarita, a kdyš šel s malou nakupovat, byl zaručeně centrem pozornosti (což mu dělalo moc dobře).
Co se týče úvazů, tak jsem v podstatě používala jen takový ten kříž s kapsou. První tři měsíce tam Adélka byla nastojato, měla ovšem skrčené rozcabené nožičky a hlavičku schovanou za popruhem, takže měla kulatá zádíčka a neničila si páteř. Pak jsme přešli na kolíbku (stále ve stejném úvazu). Předtím v ní být nechtěla, ale teď už zkrátka chtěla vidět ven. A něco po půl roce jsem se vrátili ke svislé poloze, teď už ale s hlavičkou a nožičkama venku.