Přidat názor k článku O mužských pocitech

V tom nevidím žádný problém-odskočím si s dítětem na těle v přírodě i na miniaturním záchodě-viz paneláková kabinka-zvlášt´teď, co jako těhotná jsem ráda, že vůbec doběhnu a nestihnu ani děcko sundat.

Ale jinak dík za článek-přesně mé pocity a zkušenosti jako ženy, jen bych to nedokázala takhle hezky popsat-navíc žena může alespoň prodloužit období kdy měla dítě v bříšku a byly spolu jako jedna osoba-po porodu jsem totiž na nějaké malé těhotenské těžkůstky rychle zapoměla a scházel by mi ten pocit jednoty s dítětem-a myslím, že mimčo musí cítit to samé-v tom je nošení skvělé. Manžel taky nosil, ale jen když šel sám, když jsme šli spolu, tak syn chtěl být spíš u mě-ze začátku to bylo lepší kvůli kojení. Ale ten výše popsaný pocit si také nemůže vynachválit-myslím, že to snižuje pocit mužské žárlivosti na od přírody danné schopnosti ženy-donosit a porodit dítě-můj muž mi to totiž závidí a rád by měl taky takovou možnost, takhle se alespoň trochu přiblíží mým pocitům a víc si ke vztahu k dítěti porozumíme. Navíc porod si muži (i můj) většinou vynahrazují těžkými sportovními výkony. Taky dokud jsem neporodila, měla jsem tu potřebu-porod ji trochu zmírnil, ale alespoň mohu porovnávat a o svých pocitech se svým mužem mluvit, protože pocity jsou to velmi podobné-nezáleží jestli byl u toho nebo ne-byl, protože u porodu cítil spíš svou nemohoucnost.