Přidat názor k článku Psí rodina: O saních a postrojích

Kláro, pěkný :-)
My jsme taky měli napřed „psí rodinu“ (asi jakási podvědomá příprava na děti? :o)) – hlavně s tím starším se navyvádělo dost, ve 3měsících ušel chudák 17km (kříženec velškorgi x nějací teriéři – takže celkem „prcek“ – nízké nožky, ale byla z něj brzy podšitá liška s neuvěřitelnou schopností zrychlení :-)) Nejvíc ho bavilo aportování, šíleně u toho ale štěkal.
Tím nadpisem jsem chtěla říct, že fandím vořechům (když slyším, co vše správný čistokrevný pes té či té rasy má mít – tu nesmí mít skvrnu, tady musí, stop přésně tákovýhle.... :-( - tak mě někdy obcházejí mrákoty). Jediný problém je, že dopředu se velmi těžko odhaduje povaha :-)
Náš lišák po přestěhování z Phy na chalupu nasál vzduch a začal se toulat, což se mu bohužel po asi 2 letech stalo usudným (už se nenašel – ve svých toulkách se jednou dostal dokonce přes hranice – do německé Žitavy, což jsem dodnes nepochopila jak!)
Náš mladší pes (původně jeho „dcera“ – sousedi kecali, nebyla jeho :-)) též tahal/a/ sáně: ovšem prázdné, bez dítěte, do kopce :-) Vodítko ji dost škrtilo, tak jsem uvažovala i o postroji, ale skutek utek. Nejvíc ji baví běhat za klackama nebo lapat sněhové koule – ano, též velký milec sněhu! (jednou pak vyvrhla kostku ledu :) Je to spíš pes pro srandu - na blbnutí v lese i na louce (no někdy i doma, ale tam to pak vypadá!!). Rasa: kříženec něm. ovčáka s „čímsi“ – znám „to“ – říkáme mu Šedák nebo prostě Tatínek – jakási toulavá směs, napadá mě možná pudl s kníračem :-))
Taková příšerka. Naše psice dopadla ještě „dobře“ – je to vlkohyenka :-)
Ať žijí vořeši a těším se na povídání o „mašingu“.
Est.