Přidat odpověď

Dobry vecer,
ja vas obdivuji,jak jste to zvladla,ale s tim chlapem volem a onuci bych byla nadmiru spokojena a verte nebo ne,vazila bych si ho.Ja mam holcicku 3.roky a jsem v jinem stavu po tom,co mi doktor rekl,ze nemohu.Je to jine,byt s manzelem,ktery je tu jak pro vas,tak pro deti a jine s chlapem,ktery si nenajde cas ani na vas,ani na deset minut pohlidani ditete,aby jste mohla uklidit,nebo uvarit.Takze vsechno jen s pomoci me trilete dcerky a to je pomoc nonstop i na zachod se mnou chodi obdivovat jak dobre se dokazu sama vycurat.Pan domu budto do tri odpoledne spi,pak kouka na televizi a nakonec zasedne k pocitaci.Je nezamestnany a jelikoz bere vic,tak mam vsechno zvladat sama,mit navareno,uklizeno,o dite ma byt postarano,ale ja co?Ja se venuji jen male a jeho zanedbavam.Ven me s sebou nebere,tedy trikrat za pet let,malou vezme nanejvys ke kamaradce na dve hodiny,kde ji necha a jde si neco zaridit.Pak jsem samozrejme ja ta spatna,protoze nic nestiham a vecer nejsem ta svitici pripravena zenuska,ale troska v rizikovem tehotenstvi,ktera po letech zacina rvat a je jedna z tech,co maji byt stastne,ze maji co jist a maji strechu nad hlavou.Pak mi poradte,jak si takoveho chlapa vazit.Jsem take v cizine a tak jsem tady na to vazne sama.Ale jeste jednou,onuce a vola bych si vazila silene moc.Aja