Každé dítě, které přichází k nám do rodiny, přijímáme jako dar. Někdy "nezasloužený", kdy děti mají schopnosti a vlastnosti, které by naše vlastní biologické dítě po nás nezdědilo. Někdy však takový dar přichází v podobě dítěte se zdravotním handicapem nebo s výchovnými problémy. Výchova takového dítěte je pak velkou zkouškou pro vztahy mezi manželi i sourozenci.
Naše nejmladší má těžkou formu autismu. Je uzavřena do svého vlastního světa a není schopna sama se naučit alespoň nějaké formě komunikace. To, co jiné děti odkoukají od druhých a tím se tak učí, my ji musíme všechno učit, aby dosáhla v budoucnosti alespoň nějakého stupně samostatnosti.
Máme děti ve věku 5,6,7,8,14 a 15let. Nebylo pro ně jednoduché pochopit, proč je naše nejmladší jiná a jinou zůstane. O to více si vážím toho, jak dokážou akceptovat její zvláštnosti a s jakou snahou přistupují k její výchově.
Více na www.brno.apla.cz , kde v oddíle Legislativa a Příspěvky rodičů jsou moje příspěvky na toto téma.
Předchozí