Přidat názor k článku Dítě jako svědek intimností

Psaný projev je vždycky omezený domýšlením kontextu a co tím chtěl ten druhý říct. Zkusím vysvětlit. Já jsme svůj do absurdna dotažený příklad nepopisovala jako "srovnatelné příklady a jako zdůvodnění nějakého jednotného postoje k sexualitě."

Myslím to tak, že když dítěti od malinka říkám, že pohlaví a mazlení je věc soukromá a osobní, nemusím pak řešit, od kdy (šest, osm, deset let?) "už to začíná být minimálně neslušné, neakceptovatelné, případně obtěžování".

Není to otázka života a smrti. Já bych jenom nedokázala vysvětlit, "proč si Honzík ve školce pindíka potahovat může a já se na to můžu dívat" a "proč je špatně, když pán v parku chce, abych mu ji ukázala, když se na ni s děckama ve školce díváme". Protože malí můžou a velcí ne? Asi by to tak šlo.

Kde je podle vás ta hranice? Malá má rok, ještě to není aktuální, ale mám i pětiletého synovce, tam už to možná aktuální je, hlavně po hlášce "Já už vím, proč ho někdy mám většího. Když se mi chce čůrat, tak je větší."