Přidat názor k článku Osamocená extáze

Ahoj, já taky jela do Vrchlabí z prahy kvůli přirozenému porodu, ovšem zjistila jsem hlavně to, že přirozenost je u každého něco jiného. Můj porod trval bez nadsázky tři dny (počítám dobu, kdy jsem nebyla schopná jíst a spát). Nekomunikovala jsem s nikým z personálu. Nejprve proto, že se stále jednalo jen o přípravu na porod a tak mě naložili do vany, uklidnili a uložili do postýlky, ať odpočívám. S tím jsem souhlasila. To samé se opakovala další dva dny. Odpočívat, ležet. Stále více jsem se stahovala do sebe, nechápala, proč ještě nerodím. Fakt je, že mně nic jako houpání na balónu nebo břišní tance (a kolik jsem se toho nachodila do kurzů :o) ani nenapadlo. Ke konci jsem už chodila jen po špičkách a věděla jsem, že opravdu potřebuju nějakou pomoc. V tu chvíli nastoupil primář s Oxytocinem, předem se ovšem zeptal, jestli souhlasím. Nakonec se přes velké vyčerpání, hlavně díky příjemnému zacházení, podařilo porodit děťátko přirozenou cestou. Obávám se, že v jiné porodnici, kde by se mi nedostalo takové vlídné podpory, by k císaři dojít mohlo. Takže u mně přirozený porod znamenal tohle. A odehrával se na porodnickám křesle :o).
Zdar
Wednesday