To je pravda, naše mysl si pamatuje i pitomou reklamu. Mně se třeba, ani nevím proč, strašidelně hnusila ta reklama s těmi opicemi „nic není nemožné-toyota“ a taky si ji pamatuju, ovšem s tím výsledkem, že při koupi auta by byla toyota jednou z posledních možností.
Stejně tak si budu nějakou dobu pamatovat i tuto kampaň, ovšem ne díky otřesnosti utržené ručičky, protože to se mně nějak vůbec nedotklo. Je to nakonec pravdivá fotografie, je jen použitá pro poněkud neetické emoční ovlivňování, ale to už k reklamě patří a člověk by si měl vůči tomu vytvořit nějakou imunitu. Otřesná mi zato přišla hloupost obsažená na stránkách kampaně. Třeba ten červený odstaveček vpravo, kde se rádoby napodobuje mluva mádeže – jsem tu, protože mně rodiče chtěli-zlatí naši, to je mazec! Úplně vidím to dítě z dětského domova, jak říká Zlatí naši... jako by organizátoři kampaně počítali jen se spokojenou mládeží vyrůstající s rodiči... Prostě laciný útok na přirozené emoce lidí, ale žádné opravdové řešení, jen zakazování a odstrašování. Pokud si ovšem někdo myslí, že lze problém potratů vyřešit zákazem, nebo nouzovou telefonní linkou a pár krizovými centry, nebudu mu brát iluze...
Předchozí