Přidat názor k článku Informační kampaň k prevenci umělých potratů u dospívajících

12 týdenní PLOD je pro mě taky DÍTĚ. Já si nemůžu pomoct, ale moje dítě je moje už od samého začátku. Ta kampaň nevím, jestli je dobrá, to neposoudím, je dost drsná, ale otevírá téma, o kterém se příliš nemluví - nebo spíš mluví bez toho, aby byl jednoznačně znám obsah toho, co je diskutováno. Tady vidím spoustu útlocitných reakcí, ale ty maličké mají také práva.Proto má podle mého šokovat, aby bylo jasné, že nejde o nějaká imaginární práva a imaginární "plody", ale že mluví o lidských bytostech. Je mi úplně jedno, jestli ze zákona to je nebo není člověk. Je to jasné každému malému dítěti, jen dospělí to nechtějí slyšet... mám syna devatenáctiletého, který s tím problém mít nebude, jedenáctiletého, kterého zaráží jen ta skutečnost, že se takto můžou vraždit děti a ročního, který o tom nemá ani páru. Je spousta dětí, které nenarodí proto, že nevyšly testy, ale mnoho z nich je přitom v pořádku. A jiné se narodí postižené, aniž to jakékoliv testy předem ukázaly. Vezmeme paličku a klepneme je? Asi ne, že... Mohli bychom se dostat tam, kde jsou USA, kde můžete potratit kdykoliv, až do porodu včetně. Jestliže tam mohou fungovat taková zvěrstva jako je interrupce částečným porodem - podle tamních zákonů je dítě osobou až když se při porodu objeví hlavička. Jestliže chcete dítě zabít, tak se otočí obráceně, aby šlo nožičkama napřed a když je tělíčko venku, tak se zabije dřív, než vyjde hlavička...ó, jak chválihodné, že se to udělá tak, aby to nebyla vražda)
O těchto tématech by se mělo prostě víc mluvit. Jsem pro to, aby potraty nebyly zakázány, protože by to přineslo jen potraty nelegální a zdravotní rizika, na druhou stranu nejsem pro to, aby se braly jako věc běžná. když přijdu ke gynekoložce s tím, že mi vyšel pozitivní gravitest a ona se mě zeptá, jestli "si to nechám", tak to je podle mě hrozné. Podsouvá se zde ženám pocit, že je to normální. A NENÍ!!!
V této společnosti postrádám dvě základní lidská práva - právo na život a právo na (důstojnou) smrt. V tomto kontextu doporučuji úžasný film od Katji Baumgarten "Moje malé děťátko". Je to dokumentární film o matce, která byla také postavena před volbu, zda své dítě zabít a nebo nechat narodit. A po porodu jej trápit, i když bylo jasné, že zemře a nebo mu dopřát důstojný odchod ze života. Nenechala ho zabít, ale dala mu pak prostor pro odchod místo toho, aby je lékaři okamžitě po porodu sebrali, odnesli a snažili se udržet naživu - to považovala za téměřstejně hrozné, jako jít na potrat. Rozhodla se dítě porodit v rodinném kruhu, se svými staršími dětmi (bylo to její čtvrté dítě) v klidu a lásce, zpříjemnit mu co nejvíce ten krátký život, který je čekal. Film je k zapůjčení v Hnutí za aktivní mateřství, http://www.iham.cz/