Přidat názor k článku Informační kampaň k prevenci umělých potratů u dospívajících

Sláfko,
souhlasím, jen nevím, jak bych se zachovala, kdybych porodila dítě, které by mělo brzy umřít. Asi bych přece jen měla jiskřičku naděje, že se třeba lékařům podaří je zachránit, i kdyby to bylo opravdu beznadějné.
Za necelé dva týdny mě pověstný test čeká a jsem rozhodnutá o dítě bojovat do posledního okamžiku, i kdyby v testu vyšlo nevímco. Na amniocentézu mě rozhodně nikdo nedostane a na potrat teprve ne. Je to moje třetí dítě a nedokázala bych ho zabít, ani kdyby mělo být postižené. Pro mě připadá v úvahu jediná možnost, kdyby šlo o můj život. Moje dříve narozené děti mě potřebují. Ale stejně by i to bylo velmi těžké rozhodování, protože i sebeobětování patří k mateřskému pudu. A možná bych zase měla tendenci věřit, že se lékařům povede zachránit mě. No, nevím, tohle je velmi těžká volba a psát o něčem, co jsem dosud neprožila... těžko posoudit, jak bych se zachovala.
Ale trvat na tom, že dvanáctitýdenní plod není dítě, to mi přijde opravdu uhozené.