Monique, proč Ti nepřijde vhodné argumentovat dětmi, pokud člověku o to dítě opravdu jde? Mně nejde o vlastní pocit nezodpovědnosti. Na potratu jsem nikdy nebyla, v době před ix lety mi mamka řekla něco v tom smyslu "kdybys náhodou někdy čekala dítě, neboj se přijít, pomohla bych ti (myšleno s výchovou a péčí)". Jistou dobu jsem si říkala dokonce, že bych snad nebyla schopná nechat si mímo vzít, i kdyby bylo natolik postižené, že by bylo odsouzené k brzkému úmrtí.
Ale konkrétně například mně vůbec nejde o mě - já odvrátím pohled a šmytec. Ale kdyby se s tím setkalo moje DÍTĚ, tak ho to MŮŽE (neříkám že musí), může vyděsit. A protože dané billboardy jsou přístupné úplně volně, je jasné, že mohou padnout do očí stovkám dětí.
U dětí pak nejde o to, jak jim to my rodiče vysvětlíme: slova se vždycky najdou. Jde o to, jak ONY se VYROVNAJÍ s těmi pocity a s obsahem těch slov.
Dítě není zmenšený dospělý, a může se ho dotknout spousta věcí, i netušených, a to i tehdy, když se jim je člověk snaží co nejcitlivěji vysvětlit.
Je samozřejmě pravda, že někdy se stane něco, co dítě vyděsí, že nemůže spát a bojí se a nemůže se s tím srovnat. Ale jsou to věci, kterým člověk NEMŮŽE zabránit.
Ovšem forma vzdělávací kampaně pro dospívající mládež je v rukách svého organizátora - ten MŮŽE ovlivnit to, jestli kampaň nezasáhne negativně někoho, kdo je naprosto nevinný a nemůže se nijak bránit.
--- Málo platné, abych měla teď oči na šťopkách a billboardy obcházela obloukem, až někam spolu půjdeme:-(
Předchozí