Souhlasím s těmi, co považují tuto kampaň za naprosto odpornou. Čekám své druhé dítě a mám za sebou amnicentézu včetně téměř měsíčního čekání na výsledky.
Můj syn nepatří mezi přecitlivělé děti, ale mé druhé těhotenství se mnou prožívá s takovým nadšením, že si vůbec nedokážu představit, jak bych mu uvedený ubrázek vysvětlila. Nežije ve vakuu a už viděl různé věci, ale když mu jednou švagrová vyprávěla, že v novinách psali o konci světa, který by podle autora článku měl nastat za několik let, nemohl z toho dva týdny spát. A to se jednalo o nepodloženou informaci bez názorných obrázků.
Nejsem zastáncem potratů, ale zastávám názor, že žijeme ve svobodné zemi, kde si každá žena může sama rozhodnout, co se s jejím tělem bude dít. Žena přece není žádný inkubátor ani chovný kus, aby o ní rozhodoval někdo jiný (a to ještě bez znalosti její konkrétní situace od kancelářského stolu). I když je naše zdravotnictví na vysoké úrovni, nelze 100% vyloučit úmrtí při nebo následkem porodu a to nejen u novorozenců ale i u žen. Copak lze nařídit ženě, které lékaři ze zdravotních důvodů těhotenství nedoporučují, aby riskovala vlastní život? Může naše společnost ženě, která byla například znásilněna, aby si následek tohoto odporného činu nesla s sebou celý život?
Z krevních testů mi vyšlo riziko chromozomálních vad s doporučením genetika na další vyšetření. Lékařka se mnou jednala velice slušně a vysvětlila mi, že pokud by se uvedená vada potvrdila, musím počítat s těžkým postižením s celodenní péčí. Nejsem žádnej cíťa, ale při samotném čekání na výsledky, jsem si nebyla schopná koupit ani těhotenské oblečení, abych to v případě špatných výsledků vůbec po psychické stránce ustála. A to tahle nechutná a odporná kampaň ještě neběžela. Vůbec si nedovedu představit, jak kolem toho chodím každý den a čekám na výsledky amnia. A to se v mém případě jednalo o těhotenství sice nečekané, ale chtěné. Celou dobu čekání se mi například honilo hlavou, zda v případě potvrzené vady můžu celé rodině převrátit život naruby a dítě porodit. Můj manžel by sice mé rozhodnutí respektoval, ale jeho názor byl, v případě postižení provést potrat. Není to žádný sobec. Ve svém volném čase se věnuje ve vesnickém kroužku cizím dětem. Oba jezdíme dle možností zdarma na dětské tábory jako vedoucí. Bez lásky ke všem dětem by to rozhodně dělat nešlo.
Pokud někdo zjistíte, jak uvedenou kampaň zrušit, určitě napište do konference. Ráda se k vám připojím.
Michala
PS: Trochu jsem se rozepsala, ale celá kampaň a i některé příspěvky mě docela zvedly ze židle.
Předchozí