Teda donosit dítě, o kterém je jasné, že nemá šanci na život, porodit jej a posléze pohřbít - to mi přijde mnohem horší než interrupce - pro to dítě, matku i celou rodinu. Plod ale není dítě, to se na mě nezlobte. Ano, roste a je čím dál podobnější dítěti, ale alespoň zpočátku (a proto se u nás interrupce dělají max. do 12. tt.) má k dítěti hodně daleko. Sama jsem taky od okamžiku, kdy jsem se dozvěděla o svém těhotenství, cítila odpovědnost a lásku k životu, který ve mně vzniká. To ale nic nemění na věci, že za určitých situací (kdy jakákoliv volba je vlastně špatná) považuji interrupci za nejméně špatné řešení.
Předchozí