Monique, šlechtí Tě, že máš takové úmysly se svým dítětem. Ale věř, že některé děti jsou tak citlivé, že jim jisté skutečnosti musíš servírovat opravdu VELMI V RUKAVIČKÁCH, a ne tak drastickými způsoby, jako je krvavá ruka na podnose. Proč nevěřit svému dítěti, že bude dostatečně soucítící s malými tvorečky v bříšku, pokud jim budeme "jen" ŘÍKAT, že to miminko je jánevím třeba miloučké a má právo žít atd. atd.? Proč bychom pěti, osmiletým capartům měli rovnou servírovat jatka, operaci v přímém přenosu a končetiny po částech? Mně taky nemusel nikdo ukazovat cirhózu jater a rozleptané plíce - a téměř nepiju alkohol a nekouřím vůbec!
Je to velmi nešetrné, necitlivé a tak trochu ode zdi ke zdi. Někomu opravdu stačí jen říct a popovídat si, a zakázané věci dělat nebude - a nemusí přitom shlédnout žádnou tu krev a drastické scény.
Víš, asi by sis tohle musela omakat na vlastním dítěti. Nejspíš mi stejně neuvěříš, protože to opravdu JE neuvěřitelné. Ale konkrétně moje dítě se třeba v osmi letech bojí spát ve svém pokojíčku a usínat sám bez rodičů - protože vidělo pár lvů v ZOO a slyšelo o tom, že existují něco jako zloději. A nehneme s tím - prostě spát sám nebude, brečel by, klepal by se, nemohl by usnout, stěhoval by si deku na podlahu do chodby atd. Jak myslíš, že by unesl, kdybych mu řekla natvrdo - nesmíš se bavit s cizími lidmi, protože by tě mohli unést a mohli by ti ublížit? Prostě NEMŮŽU mu to natvrdo říct, musím se spokojit s tím, že se "nemá s nikým cizím bavit". A zrovna tak je to i s těmi plody. Nebo jiná historka ze života. Protože jsem se z něj snažila vychovat hodného, soucitného prince na bílém koni, zjišťuje dnes v kolektivu vrstevníků, že "kluci moc zlobí" - a netají se žalobami, proč není holka. Jednou jsem k němu byla otevřenější a řekla mu něco v tom smyslu, že "každý máme něco, ty jako kluk zase nemusíš rodit děti" a "porod bolí". Co myslíš? Před nedávnem prohlásil, že on nechce dítě, protože porod bolí. - Co s ním udělá utržená ruka miminka, co myslíš?
Předchozí