Přidat názor k článku Informační kampaň k prevenci umělých potratů u dospívajících

Pamatuju si, že letáček s podobnou fotografii jsem viděla v čekárně na chirurgii, když mi bylo asi 10 let (tedy na začátku 90.let). Maminka mi vysvětlila, že to miminko by nebylo schopné samo přežít.

Přiznávám, že je to hrozně pokrytecké, ale od té doby si takhle vysvětluju interrupce. Respektive říkám si, že život začíná v okamžiku, kdy je sám životaschopný.

Samozřejmě, že když jsem byla těhotná, byl Matýsek Matýskem od prvního okamžiku.

V mém případě by mě asi nenapadlo jít na potrat, a to ani kdyby to těhotenství nebylo plánované, ani v případě nějaké vady (ano, uvažovala jsem - hypoteticky - jestli bych své miminko spíš nenechala trápit). Ale asi bych to nedokázala - měla bych pocit, že zabíjím.

Obecně ale chápu, že existují situace, kdy je potrat řešením a neodsuzovala bych nikoho za to, že ho podstoupí.

Ještě chci dodat, že já sama jsem nechtěné dítě. Maminka mi řekla, že si mě nechala, protože nechtěla riskovat, že by pak nemohla mít děti.

To je pro mě vlastně nejpádnější důvod, proč bych o potratu osobně neuvažovala.