Nahlídnuvší, nezlob se prosím, ale mně to připadá pořád kolem dokola.
Žádná žena nemusí jít na potrat. Každá může předat dítě k osvojení, i anonymně, i mentálně postižené.
Každý začátek života je lepší než neodvolatelná smrt, protože vždycky je tu naděje na dobrý život.
Žádné dítě nemůže být v děloze diagnostikováno jako stoprocentně mentálně postižené v době, kdy je ještě potrat zákonem povolen. Minimálně třetina genetických testů hlásících možné poškození je úplně chybných. Viz nedávný, seriozní článek v Týdnu, výše to někdo zmiňoval.
Není jiný důvod jít na potrat, než že žena to dítě nechce nosit a porodit, ať už z jakéhokoliv důvodu. Já si myslím, že žádný důvod není dost silný argument pro zabití, ale to si myslím já, a každý člověk se musí rozhodnout sám.
Tom, který o trochu výš popisuje svoji rodinu, svoje názory a svoji víru nikomu nic nevnucuje. Jen se s námi sdílí. My s ním zase sdílíme svoje postoje. Není důvod ho obviňovat, že nám něco vnucuje. Nedělá to. Možná by vychoval osvojené dítě, možná ne, ale to je jeho věc. Kdysi mi jeden rasista křičel do obličeje, "rákosnící jsou svině, ty by sis takovýho rákosníka vzal domů?" Nemám problém akceptovat rákosníky, romy, mentálně postižené děti. Nemám problém akceptovat ženy, které jdou k potratu, i když je mi to líto. Proč ale je pro některé lidi problém akceptovat takové názory, jako má Tom? Proč, jen takový člověk promluví, už je obviněn, že někomu něco vnucuje? To není řečnická otázka, to by fakt stálo za zamyšlení :-)
Předchozí