Tome, já osobně s Tvým názorem nemohu až tak úplně polemizovat. Jenže - je to příliš andělský, příliš vznosný ideál - chtít "dát" život všem počatým dětem.
Problém je v tom, že v jistém procentu případů by pravděpodobně šlo o "dar-nedar" - dítěti by byl darován život jen proto, aby bylo týrané, ustrkované, opovrhované, odkládané do studených odchovů - prostě, bez šance zažít rodičovskou lásku.
V době, kdy společnost MÁ MOŽNOST nějakým způsobem regulovat počet týraných a nemilovaných dětí, neměla by se té možnosti zříkat. Samozřejmě by mnohem lidštější by bylo docílení toho, že by každé nechtěné dítě našlo ihned po porodu milující náhradní rodiče. Anebo zajistit dostatečnou morální, finanční, psychickou podporu vlastních rodičů (matky), aby se tito mohli stát milujícími rodiči i nechtěnému dítěti. A ovšem také směřovat vývoj naší společnosti nikoliv ke konzumu a kultu krásy, úspěchu a mládí, ale k duchovnu, láskyplnosti a k preferenci mezilidských vztahů před hmotnými statky.
A tady nastává zdrcující logičnost celého procesu: je mnohem jednodušší křičet "stop potratům" a "matky podstupující interrupci na pranýř", než trpělivě, obětavě a cíleně vést společnost k ideálům lidskosti.
Zákazem se nic nezmůže. Ani pranýřováním a zastrašováním.
Myslím, že jediná cesta je nekonečná mravenčí práce s lidmi a pro lidi: pro růst jejich láskyplnosti, něhy, obětavosti, odpovědnosti.
Předchozí