Přidat názor k článku Informační kampaň k prevenci umělých potratů u dospívajících

Petře, máš pravdu! Děkuju. Slovo vnucovat není správné. Máš pravdu, že Tom vlastně řekl, jak to vnímá on.

Dobře, beru to zpět a opravdu děkuju. A teď předložím své chápání této situace já.

1) Svá rozhodnutí nepovažuji za jediná správná.
2) Rozhodnutí druhých respektuji, i když se liší od mých.
3) Pokud chci něco změnit, musím to domyslet do všech detailů, vcítit se do pocitů všech zúčastněných a být si jistý tím, že kdybych byla v jejich situaci, konala bych tak, jak o tom mluvím.

Takže konkrétně. Pokud navrhuji stop všem potratům v jakékoliv situaci. Musela bych si stát za tím, že:
a) pokud to ohrozí můj život, nepůjdu na potrat, i když zrovna vychovávám malé děti a jsem na ně sama.
b)pokud mě někdo znásilní, dítě donosím, i když se z toho zblázním
c) pokud mi například otec dítěte bude vyhrožovat smrtí, že pokud nepůjdu na potrat, nehne to se mnou a dítě donosím
d) pokud má mé dítě velikou pravděpodobnost, že se narodí postižené, nezblázním se a dítě donosím
e) pokud se mé dítě vyvíjí tak, že již v bříšku trpí, nebudu to brát jako relevantní a jeho utrpení nepřeruším
e) těch šílených případů může být samozřejmě víc...

Já bych si ani za jednou z těchto situací nestála, proto nikdy proti zákazu potratům nebudu. Prostě si nemyslím, že donosit dítě v takovýchto situacích je dobré řešení. Podle mého názoru je to špatné řešení.

Ale neodsuzuji ani jiné případy, pro které jdou ženy na potrat. Nedokážu si totiž jejich situaci představit. Domnívám se však, že je řada situací, kdy jde ženy na potrat v určité nouzi:
a) nemá peníze, nemá kde bydlet, nemá nikoho, kdo by se o ni postaral
b) je příliš mladá, aby se o dítě dokázala starat...
c) není tak silná, aby vydržela neléhání okolí, ať jde na potrat, jinak ji zavrhnou ...

S těmito případy se "dá pracovat".

1) Matce někdo zaplatí byt a dá jí peníze na výchovu jejího dítěte.
2) S maminkou si někdo promluví a bez strašení a odsudku (že je vražedkyně) se jí navrhnou jiná možná řešení (adopce). Avšak zde by bylo skutečně konstruktivní mít již předem připravený seznam lidí, kteří jsou prověřeni psychology a chtějí miminko adoptovat. Maminka by se tak nemusela o budoucí život svého děťátka strachovat...

V této rovině je diskuse velice dobrá, ale billboardy ji bohužel odstartovaly katastrofálně.

A ještě ten argument k Vietnamcům. Já to tak Petře skutečně chápu. Pokud si za něčím stojím, beru to do všech důsledků. Takže pokud obhajuji Vietnamce či Romy, jsem ochotna je mít samozřejmě za sousedy. Pokud obhajuji zákaz potratů za všech okolností, zavázala bych se vzít si postižené dítě.

Kdo je schopen vzít na sebe tyto důsledky, toho argumenty beru vážné. Jinak to jsou pro mne opravdu plané řeči.

Romy a Vietnamce bych za sousedy vzala, postižené dítě bych se nezavázala vychovat.