Přidat názor k článku Informační kampaň k prevenci umělých potratů u dospívajících

Kažadá žena může předat dítě k osvojení? Přes takzvanou pomoc sociálních pracovnic a jejich preferncí ústavní péče před jakoukoli jinou péčí? Jeden z příběhů na stránkách Fondu ohrožených dětí. Jeden z těch, co dobře dopadl, ale i tak by nejradši člověk brečel:

Před rokem se na nás obrátila nastávající matka dvojčátek s tím, že má půlroční dcerku a vůbec si neumí představit, jak by zvládala péči o tři tak malé děti. Nechce ale, aby byly v kojeneckém ústavu. Chtěla by je dát přímo do osvojitelské rodiny, ale sama žádnou takovou rodinu nezná. Matce jsme podali podrobnou informaci o tzv. přímé adopci. Bylo dohodnuto, že se ozve krátce před porodem nebo po porodu, pokud si to do té doby nerozmyslí. Asi za dva týdny žena zatelefonovala znovu. Říkala, že se dozvěděla, že přímé adopce přes FOD jsou prý nelegální a že se rozhodla postupovat v souladu se zákonem. Již je v kontaktu s příslušným úřadem. Informaci jsme vzali na vědomí a předpokládali, že tím pro nás věc končí. Počátkem dubna se matka ozvala znovu. Velmi naléhavě nás žádala, abychom si oba chlapce hned odvezli a dali je buď přímo do rodiny nebo do Klokánku, jinak se určitě zhroutí. S pláčem pak rozhořčeně vysvětlovala, že podle doporučení sociální pracovnice souhlasila po porodu s kojeneckým ústavem. Řekli jí, že pokud dá souhlas k osvojení hned po uplynutí šestinedělí, budou děti nejpozději ve dvou měsících v rodině. Souhlas dala hned, jak to bylo možné, přesto na děti pořád musela myslet. Po půl roce se odhodlala zavolat do kojeneckého ústavu v Kolíně a s hrůzou zjistila, že chlapci tam jsou pořád. Vzala si je tedy domů a teď po dvou měsících je naprosto vyčerpaná. Bojí se, že kluky nebude nikdo chtít, protože jeden má rozštěp patra. Matka se naštěstí mýlila. Ještě ten den jsme našli prověřenou rodinu schopnou hned následující den dvojčátka převzít. Oba manželé byli z chlapců nadšení a zdravotní handicap jednoho z nich jim vůbec nevadil. Hodně štěstí a hodně lásky!