Přidat názor k článku Informační kampaň k prevenci umělých potratů u dospívajících

Jane, ty jsi nenapravitelný idealista. Ty si opravdu myslíš, že když naši ctění zákonodárci zakážou potraty, že bude ráj na zemi? Prosím tebe spadni rychle rovnou nohama na zem. V naší zemi by to pro ty nešťastníky znamenalo v určitém procentu zbytečné trápení na zemi.
Jo, jasně. Zakážeme potraty. Ale to ostatní je už na nás moc těžké, to ať si každá ženská vyřeší sama.
Víš, co mě na tom štve?
Že tohle všechno vychází z křesťanského smýšlení, které má za absolutní pravdu tyto rovnice: žena = ďábel pokušitel
sex = odsouzeníhodná slabost
muž = jediný zodpovědný tvor, který má právo
rozhodovat o všem a o všech
život = povinná instance, ve které je člověk hračkou
v rukách božích, a je povinen snést jakékoliv
utrpení, protože tak chtěl bůh
Víš co? Chci mít děti. Chci, aby mé děti byly šťastné. Chci sama prožívat spokojený život - nevzpírám se povinnostem, ale odmítám už od prvopočátku život považovat za očistec.
Nejsem pro to, aby byly značně rozšířené potraty, ale NEODVAŽUJI SE rozhodovat za jednotlivce, jak se jeho svědomí popere se všemi těmi okolnostmi, které se mu v životě naskytnou.
Jenže bohužel je tu část populace, kterým je jednotlivec úplně a zcela ukraden, podstatné je pro ně jakési dogma, které ovšem MOŽNÁ vzniklo v dobách, kdy opravdu lidé NEUMĚLI rozhodovat sami za sebe a dogmata sloužila jako jakýsi zjednodušující recept pro řešení složitých situací.
Otázka potratů a rodičovství je natolik složitá, intimní záležitost, že žádný pozemský tvor nemá právo rozhodovat za budoucí rodičku.
Stále zapomínáš, že těhotenství není totéž, co již narozený život.
Zapomínáš, že mnoho žen prožívá v těhotenství spoustu nepříjemných pocitů a případně i bolesti.
Zapomínáš, že porod sám je pro mnoho žen bolest a utrpení trvající mnoho hodin.
Zapomínáš, že každé těhotenství a každý porod je pro matku rizikem, byť statisticky nevýznamným.
Zapomínáš, že obětovat se může ve skutečnosti jedinec jen a jen dobrovolně, a ne z vůle několika náboženských fanatiků.
Zapomínáš, že žena je taky člověk.
Zapomínáš, že jako muž nemáš právo rozhodovat za osudy tobě zcela cizích žen, kterým stejně nakonec nepomůžeš.
Srovnáváš nesrovnatelné.
Již narozené dítě bylo pravděpodobně chtěné, matka se rozhodla se za něj bít a obětovat se mu.
Pokud ovšem NĚKDO přikáže ženě: to dítě musíš donosit, i když ho setsakra nechceš, nebude to její vůle, ale vůle někoho, kdo jí ovšem na oplátku nezaručí jakoukoliv pomoc.
ŹENA NENÍ CHOVNÝ DOBYTEK, ale člověk s duší, který má právo rozhodovat o svém životě. Počatý život v ní je totiž přinejmenším po devět měsíců i jejím životem. Může se stát, že kvůli němu nebude spát, nebude jíst, že jí kvůli němu budou bolet klouby, když přijde nemoc a měla-li by se chovat vůči tomu tvoru zodpovědně, měla by nemoc přetrpět bez léků. Může být omezena ve svém již stávajícím rodičovství. Může být omezena ve svém manželském životě. Může být omezena ve svém pracovním uplatnění. Ano. Bude ji šlechtit, pokud toto vše pro to malé podstoupí. ALE NIKDO NEMÁ PRÁVO ji do toho nutit.
Druhá věc je fakt, co s dítětem, když se narodí. Výchova a péče o dítě není snadná věc. Opět - většinou to musí být žena, která se pro dítě obětuje. Krmí dítě, převléká, opečovává v nemoci, trpělivě snáší období vzdoru, trpělivě a neúnavně vypiplává dítě, které jako by se veškerým výchovným snahám vzpouzelo. Nespí, kojí, omezuje své koníčky, vztahy s přáteli, manželský život i pracovní uplatnění. Nezdá se ti, že je velmi sobecké od mužů jí nakázat "povinné" mateřství kvůli své vlastní velikášské potřebě zalíbit se bohu?
Víš, muž v historii udělal jednu velmi zásadní chybu: nerespektoval ženu jako rovnoprávného partnera, jako svéprávnou bytost.
Dneska se to muži vrací: žena, nadechnuvší se zpod jha, které ji po staletí svazovalo, odmítá muže poslouchat na slovo a hledá si svou vlastní cestu, i za cenu některých případných omylů - byvše o to víc pobouřena jakýmikoliv náznaky despocie ze strany muže.