Přidat názor k článku Informační kampaň k prevenci umělých potratů u dospívajících

Kruci, já tu opravdu nehodlám veřejně pronášet nějaké obhajoby na téma vegetariánství kontra konzumace zvířat. Naši králíci se měli velmi dobře, chodila jsem je hladit, krmila je a vyměňovala podestýlku, a nic se mnou nedělalo, že jsme měli jednou za čtrnáct dní králičí maso. Děda se navíc snažil je klepnout co nejrychleji, aby je to nebolelo a neměli strach.
Neumím vařit vegetariánská jídla.
Nejsem žádná superžena, která bude schopná něco takového se naučit.
Musím tedy volit v zájmu přežití mého vlastního dítěte maso.
A znovu zdůrazňuji: chutná mi to. Vzhledem k tomu, že jíst maso je NORMÁLNÍ po desítky tisíc let, nevidím jediný důvod, proč bych proboha se měla stát vegetariánem? Proč, když vím, že bych neuměla zajistit dítěti vyváženou stravu ve formě různých druhů zeleniny a luštěnin a kdovíčeho, bych měla ze stravy svého syna vyloučit maso a ohrozit tak jeho zdravý vývoj?
Kvůli ušlechtilým snahám menšiny nebudu studovat stovky a tisíce materiálů, abych věděla ÚPLNĚ VŠECHNO.
Nemám tu potřebu. Ty ji asi máš. Já ti nebráním studovat si zdravotnické materiály, aby ses dopídila, co tedy je a co není zdravé. Studuj si, když tě to baví a naplňuje. A ty mi, laskavě, zase nech prostor pro můj vlastní způsob vypořádání se s daným problémem.
Taky je tu otázka, co je to vlastně ono ZDRAVÉ?
Sama za sebe s tím mám dost rozporuplné zkušenosti. Např. se obecně soudí, jak jsou bylinky a zelenina zdravé. Ale já kvůli žlučníku například nemůžu česnek. Když se podíváš okolo sebe, všechny saláty se obvykle dělají se zálivkou, a co je v zálivce? Česnek. Zelenina? Jasně, dobrá a chutná věc. Ale opět má slovo můj žlučník: nemám odvahu se dosyta najíst zelím, kedlubnami a paprikou - po paprice by mi bylo špatně určitě, ostatní mi nedělá zatím nic, ale zaručit si to nemůžu (moje máma žlučníkář by mohla povídat).
Anebo ještě jinak. Jednou je mléko strašně zdravé a všichni ho musí pít. Pak se zjistí, jak je strašně nezdravé a do jídelníčku dospělých nepatří vůbec. Pak se zjistí prozměnu, že vlastně ani toto není úplná pravda atd. atd.
Sója? Jednu chvíli úplně báječná na všechno a pro každou příležitost, podruhé jed.
Brokolice? Jednu chvíli báječný zdroj vitamínů, příště stvůra způsobující rakovinu či co.
Z výše uvedených zkušeností mně osobně vyplynulo, že nejlepší je se řídit zdravým selským rozumem. A ten mi napovídá, že maso v nepřehnaném množství je dobrá věc.
Tobě to nevnucuju: máš jiný názor, řiď se jím. Ale mne a mého syna v klidu nech jíst maso.
Jo, a možná bych dodala domněnku, že asi NEPOCHÁZÍŠ z vesnice.
Na vesnici se totiž odjakživa dohromady slučuje láska ke zvířatům a konzumace masa.
To, že vesničani byli schopni zabít prase (ovci, tele, králíka) a sníst jeho maso, ještě nevylučuje, že chodili tele s láskou krmit a hýčkat, že kravku láskyplně nepoplácali po hřbetě, že se neradovali z nově narozených housat nebo kuřat.
Ale strašení dětí nepřirozenými ukázkami jatek a zabíjení nemá žádné opodstatnění. Rodič se musí umět do dítěte vcítit: poznat, vstřebá-li vesnickou zabíjačku nebo stahování králíka, nebo nevstřebá-li. Městsky vychovávaný kluk, který OBECNĚ je úzkostlivý, by to opravdu vstřebat nemusel. Ale neříkám, že by se to nutně muselo projevit vegetariánstvím. Na druhou stranu kdyby týž mladíček vyrůstal na vesnici, kde by slepičí nebo králičí maso z domácího chovu bylo zcela běžné se vším všudy, co to obnáší, by tutéž scénu považoval za absolutně samozřejmou a ani by nehnul brvou.
Na druhou stranu ať jí můj syn nebo nejí maso, stále je to týž úzkostný mládenec, a stále platí, že mu dnes nehodlám s perverzním potěšením ukazovat utrženou ručku plodu na obřím plátně u silnice.
Howgh.