Přidat názor k článku Informační kampaň k prevenci umělých potratů u dospívajících

Nahlídnuvší,
máš to pěkně systematické:-)
Tvoje body 1-3 mi přijdou jako základ jakéhokoliv dialogu nebo poradenské činnosti.
S tím zbytkem to místy vidím jinak. Jak píšeš, a) až e)e), toto jsou možné situace, kdy je skutečně těžké se rozhodnou dítě donosit a porodit. Kdybych tvrdil, že je potřeba sebrat odvahu a udělat to, protože je to lepší než ho zabít,byl bych za blázna, protože já v takové situaci nikdy nebudu. Čili nemám právo někoho k tomu pobízet. Můžu jen říct, že známe (já a moje žena) ženy, kterým doktor řekl, že jejich dítě bude postižené, a ony ho donosily a nezbláznily se z toho, i když to pro ně bylo strašné.
Stejně tak znám muže, kteří se rozhodnou riskovat život pro jiné lidi. Je to naše možnost, můžem se tak rozhodnout. Víc se k tomu nedá říct, snad jen, že vždycky je tu naděje, pokud se jí sami neuzavřem.
Nikdy není jisté, že dítě bude postižené, ani jak moc. Bude dislektik nebo hyperaktivní? Bude němé nebo slepé? Bude dementní? Bude úplně v pořádku? Nevíme. Stojí za to ho v takové situaci zabít?
Trpí dítě v děloze? Kdo to může vědět? Pochopí dítě v děloze, že se ho chceme zbavit, a bude tím trpět až do konce? Nevíme.
A dál, když žena nemá partnera, peníze, zkušenosti, podporu, copak to všechno automaticky znamená, že o rok později nebude situace jiná? A co když to i za těchto podmínek zvládne? Nechci tím vybízet k lehkověrnosti, jen ukazuju, jak může jinak vypadat situace, pokud na jedné misce vah při tomto rozhodování má život dítěte opravdu velkou váhu, takže tyto překážky nemusí převážit. Navíc, copak je jisté, že odložené dítě bude v životě trpět nebo bude poznamenané? Znám takové, kteří měli opravdu drsné dětství, včetně ústavní péče, a dnes jsou to skvělí lidi. Není to pravidlo, ale já mluvím o naději.
Pokud v současnoti není možné, aby budoucí matka mohla odložit své dítě do perfektně prověřené náhradní rodiny (kéž by to tak bylo), nemohl bych to brát jako argument pro potrat. Ty píšeš "maminka by se tak nemusela o budoucí život svého děťátka strachovat..." a jako alternativa, pokud by se strachovat musela je - zabití?
Co se týká braní důsledků na sebe, když už si troufám tady tak poučovat: píšeš, že Tom by se měl zavázat vychovat postižené dítě. A co když je vozíčkář? Co když má jedenáct dětí jako Luboš Nágl? Co když je introvertní génius s naprostou neschopností vychovávat kohokoliv :-)? I tak nemá právo tvrdit, že zabíjení je špatné? Ale to už plkám moc teoreticky.
Já jsem slíbil, že budu pečovat o mentálně postiženého člena rodiny. Měli jsme za sousedy Romy (byli to pohodoví sousedé, pokud člověk netrval na tom, aby byli stejní jak my). Na druhou stranu, ty se nemusíš cpát do toho, že budeš vychovávat postižené dítě, pokud v takové situaci nejsi a necítíš (a třeba ani nemáš) k tomu povolání. I tak budu brát tvé argumenty vážně :-)
Ale pokud se někdo do té situace dostane, to
je jiná. Mmch se v této diskusi trochu opomíjí následky potratu, které nese matka. V naší kultuře se v málokterém filmu, knize, příběhu mluví o tom, že zabít není jen tak. Možná někdo teď viděl film Match Point od Woodyho Allena, který je ostatně adaptací Zločinu a trestu od Dostojevského. Ale taky si můžete najít na netu svědectví spojeneckých vojáků z válek na Východě. Ti lidé zabíjeli legálně, často v sebeobraně, jejich velitelé jim říkali, že tak to musí být...a dnes to někteří řeší s terapeuty, nemůžou spát ani být vzhůru, někteří se zkouší zabít nebo už jsou mrtví.
Nechci v žádném případě naznačovat a strašit peklem, jen upozorňuju, že tohle je realita, že se o ní nemluví a že by se o ní mluvit mělo - nejen v zájmu dětí, ale i v zájmu matek. Matka, která spontánně potratí, bude svoje dítě oplakávat. Kdo ale pomůže matce, kterou k rozhodnutí umělého potratu dovedl společenský, medicínský, ekonomický a já nevím jaký nátlak, a která pláče nejen za dítětem, ale i za sebou? A kdo jí to řekne předem? Slyšel jsem o situaci, kdy žena šla na potrat kvůli výsledkům testů, dítě mělo být těžce postižené. Po potratu jí sestra mimochodem řekla, že dítě bylo v pořádku.
Opravdu si myslím, že stojí za to o těchto věcech vést seriozní dialog, bez ohledu na nevhodně udělanou prevenční akci Prolife.