Přidat názor k článku Informační kampaň k prevenci umělých potratů u dospívajících

Petře, v tomto příspěvku uvádíš většinou celkem seriózní argumenty. Máš pravdu: hovořme o tom. Hovořme o lidství, o vztazích, o výchově dětí, o lásce.
Hovořme o tom: co nejvíc.
Ale proč proboha v zájmu hypotetických dětí ubližuje jistý organizátor jistou kampaní jiným, tentokrát úplně skutečným dětem? Respektive abych byla úplně přesná: proč RISKUJE UBLÍŽENÍ skutečným dětem?
A hlavně: NIC NEZAKAZUJME A NEPŘIKAZUJME.
Hele, teď čtu (vlastně zatím jen nahlížím, kluk je nascípnutý, takže spíš léčíme a doháníme školu) jistou knížku od Johna Graye. Nevím, jestli smím zveřejnit její název, nechtěla bych, aby to bylo považované za reklamu. -- Jako snad u všeho i u této knížky jsem už narazila na praktiky, se kterými nesouhlasím. Ale spousta věcí jako by mi šla od srdce. Mimo jiné Gray píše toto: "V průběhu 20. století došlo k bouřlivému rozvoji západní psychologie, která tak reagovala na nové potřeby kolektivního vědomí. Ještě před pouhými sto lety nehrálo introspektivní zkoumání našich vnitřních pocitů, tužeb a potřeb tak důležitou roli. Lidé si dělali větší starosti s přežitím a bezpečím a nestarali se o to, co cítí. Většina lidí si svoje pocity dokonce ani pořádně neuvědomovala. Svých psychických a emocionálních potřeb si lidé nebyli do značné míry vůbec vědomi. Stejně jako se změnil svět, změnily se i naše děti. Moje děti si svoje vnitřní pocity často uvědomují lépe než já a umějí je i lépe vyjádřit... Současně se změnou kolektivního vědomí společnosti získal náš vnitřní svět na významu. Pojmy láska, soucit, spolupráce a odpuštění už nepředstavují výlučné termíny filozofů a duchovních vůdců, ale staly se součástí naší každodenní zkušenosti. Chování a metody mocných, jež kdysi byly přijatelné, se nyní považují za šikanu... Nejsou-li lidé schopni rozeznat dobro a zlo, potřebují řadu zákonů a pravidel, které jsou prosazovány pod hrozbou trestu. Jakmile si však člověk rozvine svědomí, pak nutnost trestu ztrácí na významu. Pozitivní rodičovství... se snaží v dětech probouzet a pěstovat vlastní vnitřní schopnost rozlišit dobro a zlo, čili svědomí. Mít svědomí znamená mít schopnost sám v sobě rozlišit dobré a špatné... Pocity jsou dveře, jež nás propojují s naší vnitřní duší. Mají-li lidé "prázdno v hlavě", dokážou se pouze držet pravidel a trestat ty, kdo vybočují, zatímco lidé s otevřeným srdecm dokážou rozeznat, co je pro ně správné... Všichni rodiče si přejí, aby jejich děti dokázaly rozeznat, co je správné, a na tomto základě aby pak jednaly co nejmoudřeji. To ovšem nebylo možné, dokud nedošlo k celosvětovému posunu ve vědomí. Rodiče používali tresty a další zastrašovací prostředky či pocit provinilosti, aby děti odradili od zlobení a motivovali je k dobrému chování. Dnešní děti se však rodí s novou schopností rozvíjet toto vnitřní vědomí. Tuto schopnost získaly díky své větší citlivosti... Důsledkem propojení s vnitřním svědomím jsou vychované, ne však slepě poslušné děti, jež respektují své okolí, ale ne ze strachu, nýbrž proto, že jim samotným to dělá dobře..."
S některými úryvky se dá polemizovat. Některé části se mohou týkat nastupující generace, ale můžeme pochybovat o tom, že stejné schopnosti má i generace rodičů. V každém případě mi tato filozofie je velice blízká. Mnohem bližší než cesta zákazů a příkazů...