Přidat názor k článku Informační kampaň k prevenci umělých potratů u dospívajících

Petře,
jsem ráda, že uznáváš, že kampaň je špatně provedená. To, že je dobré o tom diskutovat je nesporné a uznávají to všichni.

O souvislostech a možnostech, které jsi nastínil k bodům a - e jsem přemýšlela také. Má rovina "lepšího řešení" těchto situací se však převažuje na stranu potratu. Je to dáno jiným pohledem na utrpení. Pro mě je představa života v utrpení horší varianta než život samotný. Než trpět, chtěla bych já osobně raději nebýt.

A to k té síle argumentů a braní závazků. Přesně! Nemůžu vědět, v jakých podmínkách imaginární Tom žije. Proto být Tomem či kýmkoliv jiným nebudu po ostatních chtít, aby jednali tak, jak se to líbí mně (mířím tím na případný zákaz potratů). Mluvit si každý může, co chce, avšak skutečně silný dojem na mě dělá ten, kdo má s něčí, o čem mluví, osobní zkušenost či je schopen své teoretické koncepce převést do praxe. Takovému člověku naslouchám mnohem pozorněji a mnohem více mě jeho řeč dokáže zasáhnout.

Takže já být například "prostým Tomem na vozíčku", vstupovala bych do podobné debaty velmi, velmi opatrně. Stále bych opakovala, že k tomu těžko mohu něco říci, protože se mě to nikdy nebude týkat, ale že můj názor je ten a ten...

Petře, prosím Tě, jak to myslíš s tou matkou, která pláče nad dítětem, ale i sama nad sebou. Jak sama nad sebou? Že přijde do pekla? Omlouvám se, nerozumím tomu. A nevíš, jak se na potracený plod dívají křesťané? Přijde rovnou do nebe?

A ještě k tomu rozhodování. Pro mě je každé rozhodnutí udělané po PEČLIVÉ ÚVAZE správné. Takže ženám, které potrat podstoupily, bych se snažila pomoci tak, že bych jim říkala, že určitě zvolily správné řešení a že jejich děťátko je určitě v nebi.