Musím úplně souhlasit. Když se začnete podrobněji o NRP zajímat (jako já), zjistíte, že děti zrovna nejsou. Nejprve jsem se aktivně zajímala (nedaleko od nás je DD a já znám paní co tam pracuje), co je všechno potřebné pro to, abychom někomu mohli pomoci. Chodila jsem tam, zajímala se a tak. Usoudili jsme s manželem (máme sami jedno 12leté dítě, další ze zdr. důvodů nemůžeme mít), že máme chuť i všechny podmínky k tomu, abych naši energii u lásku dali ještě jednomu dítěti. Tolik překážek jsem v životě neviděla a můj muž už tu úřednickou mašinerii nevydržel a byla jsme nucena to vzdát. Nechápu, když občas vidím v TV dokumenty o pěstounských rodinách, jak jim tam tu přibyde jedno dítě, tu sourozenci (a to nemyslím jenom tvz. ty, co nikdo "nechce", tzn. handicapování či Romové). Neříkám, že se jim v těchto obrovských rodinách žije zle, určitě lépe než v DD, jen prostě sedím a zírám, když sám člověk nedostane ani prostor dát lásku jednomu dítěti z důvodů šílených úředníků a nepředstavitelných překážek a u někoho to problém není. Asi jsou už prostě zavedení,prověření časem, dostávají podpory tak proč bychom dávali šanci jiných, že. Nemyslím to zle, jen to mrzí...
Předchozí