mila simono,
ty jsi presne ten typ lidi, ktere ja prave povazuji za netolerantni. tvymi slovy "narvat se do prostredku hromadne dopravy" je leckdy zalezitost nekolika desitek minut. vejit se do preplnene tramvaje nebo trolejbusu je umeni cestovni magie. a ver nebo ne, 100x radsi nastoupim spolu s dalsim kocarkem nez bych cekal dalsi a dalsi minuty na spoj, kde "nahodou" tolerantni obstarozni damy s peti nakupnimi taskami uvolni misto pro nastup kocarku.
to ze se v kramcich neda s kocarkem hnout neni ani tak problem maminek a jejich malych ratolesti, jako spis majitelu a provozovatelu prodejen, kdy na handicapovane skupiny (nejen matky, ale treba i vozickare) ani zbla nemysli.
rozhodne nesdilim tvou prestavu spartanske vychovy, kdy dite "zpusobne" mlci a nejlepe se vubec nehybe, aby neobtezovalo radoby "slusne cestujici" jako jsi zajiste ty. to ze se dopravni prostredky podobaji hrobce, kde kazdy pokus o zvukovy kontakt dozni pomalu driv nez zacal je deformaci soucasne individualisticke spolecnosti a jev, ktery neni vubec spolecensky zdravy.
a za posledni. pokud projizdis vesnici, kde se vsem maminkam lepi blato na boty a kocarky (hlavne detem, kdyz se vezou) a vadi ti, ze si dite pohupuje nozickami, zkus o krok poodstoupit, pripadne vystup uplne. zajiste budes potom plna pocitu tolerance z tvoji strany.
vsem maminkam timto preji co nejmene spolucestujicich a spoluobcanu jako jsi ty a tvoji sympatizanti.
s pozdravem (nikoliv srdecnym),
honza - tatinek :)
Předchozí