Neodolam a pridam par postrehu k predstve ditete, ktere se dobrovolne necha vyndat z kocarku a zpusobne se necha odnest do obchodu a celou dobu nakupovani vydrzi na rukou a nic je nezaujme natolik, aby se zacalo vzpouzet, kricet, vztekat, rvat. Mozna takove dite mate nebo mit budete, potom vam gratuluju, ale nase dite takove neni a proto pokud jedu nakupovat a neni tam vozik, kde by se mohl posadit a byt realtivne v klidu, tak jedine s kocarem. Jinak bych totiz nejenom nenakoupila, ale nestihala davat veci zpatky do regalu, tlumit projevy vzteku, kdyz mu neco vezmu nebo zakazu a o tom, ze bych nechala kocar venku pred prodejnou, kde mi ho muze kdokoliv vzit tedy skutecne neuvazuju. Mam totiz dole pod kocarem jiz predchozi nakup, deku, ksiry, osobni veci, tasku s dokladama a mobilem, pliny na prebaleni, piskoty k utiseni revu, piti k ukojeni zizne, nahradni kalhoty, kdyby se procural, mam pokracovat ve vyctu potrebnych veci pro maminku s ditetem? A to si o sobe nemyslim, ze jsem zaryta a netoleratni mamina, ktera se musi cpat kamkoliv, ale poradte, jak mame nakupovat, kdyz hlidani je 300 km daleko?
Předchozí