Napsáno už toho bylo dost a dost by se na toto téma ještě napsat dalo. Bezdětným pisatelkám možná chybí právě ta zkušenost s dětmi a pohled "z druhé strany". V Praze je naštěstí dost obchodů, takže se programově vyhýbám těm maličkým, kde bych s kočárkem mohla způsobit dopravní zácpu. Snažím se být ohleduplná, jak to jen jde, ale pokud se tady budou nadále krást kočárky s dětmi i bez, tak jaksi nemám jinou možnost, než brát všude kočárek s sebou. Na případné komentáře personálu kdekoliv mám připravenou odpověď ve smyslu, ale samozřejmě, pokud mi pohlídáte dítě venku v kočárku, tak si ráda nakoupím s vozíkem.
Do MHD nenastupuju jedině tehdy, kdy je bus vyloženě nacpaný k prasknutí, nikde totiž není psáno, že "obtížné" maminy s dětmi musejí dlouhé hodiny čekat na prázdný autobus. Snažím se jezdit hlavně nízkopodlažními a ve vší slušnosti si, pokud je to nutné, vždycky vyžádám místo na plošině. Některým spoluobčanům je totiž zatěžko jít si stoupnout o metr dál. Párkrát jsem to neudělala, kočárek trčel doprostřed autobusu a na mnohdy urážlivé poznámky cestujících, kteří se mačkali u vchodu, jsem odpovídala "já bych vám ráda uhnula, ale nikdo mi není ochotný uvolnit místo na plošině pro kočárky". Rázem bylo místo - pro náš kočárek i u východu.
Já stále doufám, že jednou se i tady naučíme k sobě chovat ohleduplně a slušně a hlavně se vyvarujeme diskriminace. Teprve s kočárkem jsem si plně uvědomila, jak těžké to mají vozíčkáři. Já kočárek za pár měsíců odložím, ale oni to mají napořád.
Předchozí