Přidat názor k článku Opravdu víte, jak si hrají vaši teenageři?

Lidi, kteří velmi rychle soudili a odsoudili, jsem časem začala dělit na dvě skupiny.

V první z nich jsou opravdu ti cynikové, kteří nikdy nepochopí (a já jim to dokonce přeji - pochopí jen ti, kdo zažijí, jako to platí u většiny zásadních věcí), ale nedokáží se ani vcítit nebo alespoň brát ohled na bolest druhých... (Událost, která se mě osobně týkala se bohužel ocitla i v bulvárním tisku, navíc v dost nelichotivém světle. Nedokázala jsem dosud pochopit kolik špíny je někdo schopen házet bez ohledu na znalost okolností nebo vůbec čehokoli souvisejícího, nejen v daném článku, ale v diskusi k němu... Dodnes doufám, že to nečetli rodiče tohoto člověka.)

V té druhé skupině jsou lidé, jejichž zloba je spíš dána bezmocí z představy, že se to může kdykoli stát komukoli z blízkých - často těch nejmladších a nejzranitelnějších, z vědomí, že lidský život je křehký a nikdo nemá právo si s ním zahrávat, ze zkušenosti se smrtí a její marností...

Jsem ráda, Vladane, že nepatříte do té první skupiny.