Ano, s náctiletými mluvit, mluvit, mluvit o všem možném, ale NIKDY rodič nemůže vystihnout a vyjmenovat všechny "zakázané činnosti". Od jisté doby prostě rodič nemůže udělat nic jiného než se spoléhat na to, že dítě má nějaký vlastní pud sebezáchovy - že je schopno rozumně posoudit, co je OK už je sebedestrukce na hranici života. Bohužel někteří (i dospělí) to posoudit nedokážou, a spoléhat na to, že zrovna mně se nic nestane, ačkoli si o to vyloženě koleduju, tak to už pokládám za pořádnou blbost. Copak těm mladým inteligentním lidem, kteří mají život před sebou, nepřijde něco divného na tom, že své (jediné!!!) tělo vědomě poškozují? (a je jedno jestli se přiškrcují, píchají si drogu nebo čichají ředidla) Copak nemají rádi život?
Myslíte, že kdyby se rodiče se synem začali bavit na téma přiškrcování, že by toho nechal? To mi vrtá hlavou.
Předchozí