Nedávno jsme se bavily se třicátnicemi, maminkami v našem mateřském centru, jak si pamatujeme, že jsme jako teenagerky hazardovaly, chodily o půlnoci samy přes nebezpečná temná místa - zkratky, ... atpod. a přišlo nám tehdy, že se nám absolutně nemůže nic stát! Dospívající si nepřipustí , že by mohl být zranitelný či smrtelný.
Většině se opravdu nic nestalo, ale dnes bychom to už nedělaly. Ta zodpovědnost a opatrnost přichází až s věkem a drobnými nepříjemnými zkušenostmi.
Rodiče nás také varovali před vším možným, a my jsme se tomu ušklíbali, pamatuju, jak mě máma řekla, a až tě někdo znásilní, tak si nestěžuj... a já se na ni zlobila, jak může být takový škarohlíd a nedopřát mi trochu zábavy, že si myslí, že jsem malé dítě, co si neumí poradit.
Je to moc smutné, co se stalo. Je mi to moc líto.
Všechno nemůžeme ovlivnit, ani jako rodiče.
Předchozí