Nikdo nevidí do hlavy toho druhého.
A signály, které člověk vysílá tak druhý který není v té samé situaci je těžko identifikuje.
Již pět let trpím silnými depresemi, neustále kolem sebe "křičím" o pomoc a NIC. Nebýt toho, že mám dvě děti, tak už dávno jsem skončila sebevraždou. Odborníka zatím nejsem schopná vyhledat - jsem přiliš hrdá :-(
A myslím si, že není pravda, když někdo říká po smrti sebevraha: "že kdyby alespoň něco řekl ...."
Myslím si, že sebevrah se snažil na svůj problém upozornit, ale špatně. Stejně tak jako já.
Před několika lety zemřela moje babička. Velice silná osobnost, která si vždy věděla se vším rady, pracovitá a užásná bavička společnosti. Po její smrti jsme našli doma 3 dny staré doporučení na psychiatrii - to co jsem si tam přečetla mne šokovalo a zpětně si uvědomila, že nás babička také žádala o pomoc - néé přímo, ale zpětně s tím doporučením do sebe vše zapadlo a vše mě to pozdě došlo.
I dnes na to často myslím. I snad proto, že v podobné situaci jako byla ona jsem dnes já.
Myslím si, že si ještě pořádně neuvědomujete smrt svého syna (bratra), že se s tím člověk musí pomalu naučit žít. Ta bolest bude ještě dlouho trvat a pomůže jen čas. Přeju Vám, aby jste byli schopni žít.
Smrt není strašná pro toho kdo zemřel, smrt je strašná pro ty co tu po něm zůstali.
Předchozí