Přidat názor k článku Zlodějky s kočárky

Vlasto, nebude me přece slovíčkařit... Jak se tedy má chovat matka malého dítěte, aby o sobě mohla hrdě prohlašovat, že je civilizovaná?

Kupříkladu - já. Jem zcela normální mamina od dvou malých dětí (7m a 2a3/4r), které jsou většinou roztomilé, někdy protivné, občas vzteklé. Většinou svá děcka nosím v šátku, ale co mám dvě, vyrážím (a to hlavně na nákupy) s velkým kočárem, protože jinak bych nákup + děti nepobrala nebo s golfáčema (pro změnu MHD, abych usadila starší při delších výpravách). Kojím, a to tehdy, když mají děti hlad. Bydlím v Praze, takže obchody si vybírám bezbariérové, pokud jedu s kočárkem a po zákazech se nepídím dle hesla "Kdo se moc ptá, moc se dozví." Občas musím i do menších obchůdků, ale ani tehdy mě nenapadne nechávat kočár venku. Já i mé děti jsme zcela normální plnohodnotní jedinci této společnosti, takže mi takové chování přijde zcela běžné.

Ovšem pozor, s diskuzí tady na Rodině získávám pocit, že jsem barbar, patřící snad do pralesa, a i tam riskuje, že se od něj opice distancují... O co jde?

Nikdo mi sice neupírá právo jít s kočárkem do MHD, nesmím ale přitom ostatní otravovat žádostí o pomoc s kočárem, protože přece musím být soběstačná. Jakmile se začne dítko jakkoli projevovat, musím vystoupit a jít pěšky, protože ctihodní ldé v tramvaji mají nárok na klid. A vlastně vůbec nejlíp abych do tramvaje vůbec nelezla, beztak stejně každého zmažu svým špinavým kočárem. A když si dám tedy dítko do šátku? No to je snad ještě horší, vždyť zabírám šílený prostor, protože k dítku na břiše se většinou váže i bágl na zádech s plenama a podobným dětským harampádím.

Zrovna tak samozřejmě můžu do obchodu, jenom musím nechat kočár venku. Můj kočár je totiž podstatně větší a špinavější, než nákupní vozíky, se kterými lidé jezdí na parkoviště (nebo i po sídlišti). Dítě by se mělo chovat klidně a tiše, pokud ne, mám nechat nákup nákupem a okamžitě odejít. Vlastně by nejlepší bylo, kdybych do toho krámu vůbec nelezla, beztak jsou matky s dětma potenciální zlodějky, protože mají spoustu možností, kam lup schovat. Proč tedy potom vyhláška ministerstva stanoví, že obchody musí být stavěny tak, aby byly bezbariérové a mohli se v nich pohybovat i třeba matky s kočárky, to mi zatím nikdo nevysvětlil.

A když chci jít s dítětem do restaurace? Jistě, proč ne. Jenom nesmím čekat, že by ta restaurace snad probůh mohla být nekuřácká, že by byl někdo povinný vařit jídla vhodná pro děti nebo dokonce mít specílní dětské židličky! A vlastně musí matka s dítětem do restaurace? Katždý přece ví, jak jsou děti neklidné a uplakané a tak vůbec... Navíc co kdybych nedejdobože v té restaurace dala najíst i svému mladšímu mimískovi (rozuměj - nakojila ho), něco takvého je přeci nepřístojné. Takže snad je nejlepší matky s dětma do restaurací vůbec nepouštět.

No, a mohla bych i pokračovat - to jsou názory z diskuzí tady na Rodině, i když, samozřejmě, ne všechny se vztahují ke článku, kterak se NESMÍ S KOČÁRKEM DO PRODEJNY S DĚTSKÝMI POTŘEBAMI... Přiznám se, že výše uvedné názory jsou pro mne dost překvapující, zejména tím, že jsou pronášeny na serveru se zaměřením na RODINU. Když totiž na mne někdo něco podobného vybafne naživo (což se, chvála bohu stává opravdu výjimečně), vždycky to je člověk "s úsměvem do podkovy", který své děti vychovával za dob socialismu.

S.