Beato, nic ve zlém, ale fakt asi nevíš, o čem mluvíš...ta odměna jim skutečně náleží poprávu. Pěstounem se nemůže stát ledaskdo, oni podstupují stejně náročné procedury při žádosti jako žadatelé o adopci (takže sama víš :) ) Navíc si berou děti, které se již z různých důvodů nehodí pro adopci (jsou starší, nejsou "právně volné", někde figurují jejich rodiče, kteří se mnohdy nevhodně pletou do života a dělají těžkosti, mají děti těžce zdravotně postižené, jež nikdo nechce, atd atd. Není jim skutečně co závidět, ti lidé to dělají z lásky a přesvědčení, pro peníze se to dělat nedá. Navíc je rodina neustále pod dohledem SPOD. Já osobně bych na to neměla náturu a smekám před těmi lidmi klobouk:)
Jinak k novele: - i po umístění dítěte do ústavní výchovy se naprosto samozřejmě spolupracovalo a spolupracuje s jeho rodinou, v tom není nic nového.
a druhá věc: nastala změna v tom, že děti jak v ústavech, tak ostatní děti v evidenci SPOD musí být navštěvovány co 3 měsíce. Paradoxem je to, že musí být navštěvováni např. i otcové, ktzeří se např. 15 let o své děti nestarají, nezajímají, také co 3 měsíce, aby náhodou nebyla zanedbána jejich rodičovská práva...postavené na hlavu! Navíc se to absolutně nedá stíhat po pracovní stránce.
K.
Předchozí