Milý Borisi,
neumím napsat nic, co by povzbudilo rodiče, který ztratil své dítě. Je mi to líto, je to horzné, víc neumím. Není nic cennějšího než lidský život, ať je to jakkoli. ALE přesto, trochu se musím zastat Vladana. Zemřel mi kamarád, jsou to dva roky, byl to zvláštní vztah, velmi hluboký, něco jako rodina. Zemřel na drogové předávkování. Feťák? Ne, "zkusil" to jednou. JEN jednou, ale přece. Neměl rodinu, chystala jsem mu pohřeb. Hrůza. Ale mám na něj pořád ještě teď vztek. Obrovský, nikdy jsem nic takového necítila. Ublížil mi, nejen mě, i všem blízkým. neměl právo takhle hazardovat a když už neměl ten pocit vůči sobě, měl si uvědomit, jak moc ublíží nám. Byl chytrý (IQ 174, ekonom, diplomat - 29let), takže dobře věděl, co se může stát. S tím rizikem do toho šel, nejen teď, různé věci "zkouší" od puberty. Měl spoustu peněz, koníčků, pořád ale "zkoušel" - podobné věci, jako tvůj syn.je mi strašně za všechny, co mají podobnou zkušenost. Ale i já musím říct: neměl právo, byl to důkaz NAPROSTÉ HLOUPOSTI.
Promiň mi má slova, ale nemůžu jinak... Hodně síly!
Předchozí