Přidat názor k článku Opravdu víte, jak si hrají vaši teenageři?

Musím přiznat, že mě tento příspěvek "položil". Upřímně obdivuji Borise a Michaelu za sílu, s níž v tak krátkém čase po této nešťastné události informují okolní svět. Díky a přeji Vám oběma hodně síly. Moje děti jsou ještě malé, ale už teď zjišťuji, že ne vždy se dá všemu zabránit. V podstatě NIKDY se nedoberete všech možných variant, které mohou nastat, nebezpečí číhá všude tolik, že jen o nich uvažovat je vražedné. Okolo 18.roku svého života jsem trpěla krutými stavy úzkosti o své blízké - vracela jsem se domů a posledních 200m jsem běžela jak jsem se bála, že něco nebude v pořádku.... Teď při čtení článku se mi ty pocity úplně vybavily. Bylo strašné číst, co všechno může člověka napadnout.... považuji to také za velký hazard a "blbost", ale rozhodně to nezmenšuje sílu neštěstí, které nastalo. Nemáme právo soudit důvody, jež ho k tomu vedly, nemůžeme vědět, zda mu bylo pomoci či nikoliv....děsí mě pomyšlení, že při vší úctě "tuhle zábavu" bych nevymyslela a tudíž o ní nemohu se svými dětmi mluvit a varovat je... kolik takových dalších "atrakcí" ještě je???? Navíc zkušenost je nesdělitelná - bohužel si též velmi dobře pamatuji, jak lehkomyslná jsem byla a jak se teď ve spoustě věcí podobám své matce se svými poučkami, zákazy, radami....
Je mi to moc líto. Díky, že jste varovali....