Přidat názor k článku Opravdu víte, jak si hrají vaši teenageři?

Uplne vas chapu...ja taky hodne casto nejsem schopna vyjadrit to, ze potrebuju pomoct...postupne se to ucim. Vzdycky se snazim co nejvic veci zvladnout sama, a o pomoc "volam" ci rikam, az kdyz uz opravdu nemuzu.
Jenze jsem zjistila, ze vetsina lidi si neuvedomuje, ze jim rikam opravdu az v tom poslednim stadiu, kdy si nevim rady, a pak pokladaji moje problemy za daleko mene vazne, podcenuji je a prikladaji jim mensi dulezitost. Tim padem mi treba nepomuzou a dostava se to do jakesi smycky: opet mam potvrzenou zkusenost, ze to musim zvladnout sama, a ze mi nepomuzou, proto priste znova vaham, zda jim rict....

Nastesti jsem si aspon tohle uvedomila, takze se s tim snazim pracovat. Treba tak, ze i kdyz vim, ze bych neco zvladla, ale stalo by me to dost sil, poprosim o pomoc. Pokud ji neobdrzim, vim, ze to jeste zvladnu, pokud se mi ji dostane, je to bajecna zkusenost...:-)

A taky jsem zjistila, ze ne kazdy chape signaly, ktere vysilate, sam od sebe ma proste jine zkusenosti....zkuste zacit tu a tam rict neco konkretniho a ne cekat, az si ostatni vsimnou...

Kdyby vam treba pomohlo obcas nekomu napsat, klidne se ozvete. A preju hodne stesti.