Přidat názor k článku Opravdu víte, jak si hrají vaši teenageři?

Každý z nás je na nějaké úrovni schizofrenní. Učí nás to rodiče a společnost od mládí - v běžné formě je to rozpor mezi tím, co cítím a mezi tím, co mi říkají ostatní - například dítě bolí bříško a svěří se mamince a maminka mu říká: "Tebe přece nemůže bolet bříško!". V dítěti vzniká rozpor - něco jiného cítí a něco jiného mu říká člověk, kterého má rádo a na kterém je závislé.
Př. č. 2: Dítě má rádo člověka, který je v očích společnosti/zbytku rodiny nepřijatelný. Dítě prezentuje, že má toho člověka rádo a nejbližší člověk mu řekne: Ale to je špatný člověk, toho nemůžeš mít rádo! A tak dojde k tomu, že dítě, aby zůstalo pro své nejbližší přijatelné, neb je na nich závislé, odvrhuje svoje vlastní pocity - to co cítí a přejímá jejich názory. Nicméně svoje pocity/emoce nemůže zavrhnout, pouze je odstřihne od svého vnímání (posune je do nevědomé roviny, do podvědomí, označí je atributem -h (hidden file) - neví o nich (kolik lidí tvrdí, že se nezlobí, nejsou smutní, nemají strach, atd. - kdyby věděli o podstatě jevu, nelhali by sobě i jiným - neexistuje člověk, který je bez emocí a pocitů). Nicméně mají vliv na jeho zdraví a ovlivňují jej (nás) v různých podobách. Přejaté názory pak působí na úrovni rozumu, jako tzv. "hlasy" (vit též www.pbsp.cz) - Měl bych udělat tohle a tamhleto, Nejsem dost dobrý, abych.. atd.
Takže dochází k oddělení pocitů/emocí a rozumu. V realitě to vypadá tak, že ve vědomí (operační paměti člověka) dochází k buď rozporu mezi tím, co cítím a myšlenkami (pak se ten člověk řídí buď jen rozumem - což je průšvih u otázek srdce - rozum neví, co potřebuje srdce, nebo jen city - což je problém v reálném světě), nebo dokonce k vytěsnění určitých emocí z vědomí (člověk v určitých situacích neví, že se vzteká, že je smutný, ..), nebo nevnímá určité situace v životě (kdo nosí brýle, nechce/nemůže ve svém životě něco vidět - zažil v dětství náročné období a toto byla obrana, kterou se s tím vyrovnával - třeba nevnímá, že ve svém životě mu chybí láska, že se v určitých situacích chová nějak, že v jeho životě něco nefunguje - prostě to nechce vidět - vlastní zkušenost - každý to na nějaké úrovni má, zhoršený zrak je jen jeden z dětských obranných mechanismů, jak se vyrovnat s krizovými situacemi).
Pak se ale takový člověk nemůže vědomě a objektivně rozhodovat - např. kdo se u výběru partnera rozhoduje jen city, nevšimne si třeba, že je jeho výběr partnera/ky o x-let starší/mladší (kompenzuje si např. nedostatek mateřské energie v dětství a proto si vybírá starší partnerku, její láska je náhradou matčiny lásky - pak může být problém když se "probudí" a najde si mladší, sobě rovnou ženu, nebo může mít třeba problémy při sexu - jeho tělo podvědomě odmítá starší tělo/archetyp matky, ale city nesmyslně trvají na svazku, který není rovnocenný). Naopak - pokud třeba matka nedává najevo svoji lásku k synovi, ten se naučí nevnímat, že jej žena nemiluje (že je citově chladná) a pak si na nevědomé úrovni vybere podobnou partnerku (jen v jiné fasádě) jako manželku. Pak se mu může v životě stát, že potká ženu, která lásku umí dávat najevo a on v úžasu prchá za něčím, co mu doteď katastrofálně chybělo (et vice versa - otec/dcera). Nebo zůstává ve svazku, který ztratil smysl jen proto, aby "neublížil", i když ve skutečnosti ubližuje nesmyslným prodlužováním něčeho, co už nemá cenu. Lidská psychika dokáže "zázraky" i zázraky. Hodně lidí by se divilo, že nejsou dospělí, že je vlastně ovládají jen vzory chování z jejich dětství, a kolika věcí ve svém životě si vůbec nejsou vědomi, a přesto je dělají.. Btw, jen 7 % komunikace probíhá na verbální úrovni, zbytek je na nevědomé (podvědomé) úrovni, kterou většina lidí neumí (a bohužel ani nechce - protože to má vliv na jejich zdraví - viz psychosomatika R. Dahlke Nemoc jako symbol) analyzovat.
Veškerá práce na své psychice je v podstatě o tom, naučit se zpět vnímat svoje emoce a pocity, aby jsme o nich věděly a neovládaly nás skrytou formou, uvědomovat si vzorce chování, atd. Být sebe-vědomý - být si vědom toho, co mě ovládá, co se se mnou děje, co si opravdu přeji. Protože rozdíl mezi tím, co uvnitř chci a tím, co žiji, je nemoc. Ne-moci si něco uvědomit. N-emoc - nerozpoznané emoce. Ne-vědomí - ne-vědět o tom, co se ve mě děje, soubory označené -h.
No jo, no, život není jednoduchej :-)