Přijměte prosím upřímnou soustrast.
Připadá mi naprosto šílené, čím se děti a vlastně i dospělí dokáží bavit. Nejhorší na tom všem je to, že nedomyslí následky - a všechno je v háji. Nemyslím si, že by to bylo z jejich strany znevažování života, jenom prostě si chtějí užít okamžiku a co přijde potom to je jim naprosto jedno - jsou cool a happy (a co já vím, jaké výrazy ještě používají) .... žijí ve smyslu hesla CARPE DIEM!
Mám hrůzu, co si jednou vymyslí moje holky - nebylo by nejlepší jim dát přes zadek už teď? Samozřejmě to myslím ironicky. To hrůzné na tom je, že se nikdy dopředu nedá říct, nás se to netýká - protože všech se to může týkat a potom bude pozdě "bycha honit".
Snad o to důležitější je komunikace s dětmi s manželem, prostě mluvit, mluvit, mluvit a dávat pozor i na ty nejmenší nuance - ale kdo ví, asi ne vždy to zabírá.
Předchozí