Přidat názor k článku Opravdu víte, jak si hrají vaši teenageři?

Děkuji za reakci, pochopila jsem to snad již lépe. Také myslím, že násilí, či i vměšování se v dobré víře může vyvolat odpor a zatvrzení se, to je také důvod, proč naše se naše rodina zatím nesnažila ho nutit, aby se léčil, snažili jsme se o chápavost, toleranci a ukázat, že ho máme rádi a pomůžeme mu s čímkoli chce. Bohužel se ukázalo, že to v tomto případě nestačilo, zhoršilo se to (z našeho pohledu), nyní již téměř nevychází, s nikým nemluví.

Nevím, je to jen můj dojem, ale myslím, že přirovnání k sebevrahovi není až tak o něčem jiném. Rozdíl je pouze, že u sebevraha se jedná o krátkodobý výkyv (ačkoli depresemi většinou také trpí dlouhodobě) a u mého příbuzného jde o dlouhodobý stav, kdy se zemřít nerozhodl, ale obávám se, že k tomu časem dojde, až se jeho obava ze světa vně jeho bytu ještě prohloubí. Mám za to, že se jedná zjednodušeně řečeno o poruchu v mozku, poruchu uvažování, která mu nedovoluje reálně uvažovat a která by se (jak doufám) dala užíváním léků "opravit" podobně jako když nemocný cukrovkou bere inzulín. Nedomívám se, že by mohl začít spolupracovat, ať už bych řekla, či udělala cokoli, kdyby to šlo, pak by to snad uměl psychiatr, ale není tomu tak. Byla bych srašně ráda, kdyby se v léčebně podařilo podáváním léků mu "vrátit zdravý rozum", aby byl schopen o sobě hovořit a rozhodnout o svém životě.