Máme tři adoptivní děti (6 a 3 roky a 3 měsíční mimčo v předadopční péči). Odmala jim vyprávíme "jejich" příběh o tom, jak se ocitli v naší rodině. Děti to berou naprosto přirozeně. Během loňského roku s námi (ti starší) prožívali celou proceduru od podání žádosti až po "vyzvednutí" miminka z kojeňáku. Taky s dětmi pravidelně do jejich "domečku" jezdíme, aby se tetám ukázali, jak jsou šikovní. Naše děti mají pocit, že to tak má být, přesto občas jejich "jistotu nabourá" nějaká těhule v okolí. :-) Ani děti, ani my s tím problém nemáme. Mluvíme o tom kdykoli s kýmkoli, ale narozdíl od nás s tím má problém okolí. Lidé se začnou omlouvat, nevědí, "jak z toho ven". Asi mají pocit, že se "o tom" nemluví.
Předchozí