Přidat názor k článku Opravdu víte, jak si hrají vaši teenageři?

Mily Michale,

ackoli pro me cizi reci nemluvite, jelikoy se podobnymi vecmi zabyvam, musim rict, ze z vaseho prispevku cisi emocionalita prave tak jako z tech, ktere jste uvedl. Mozna jineho typu [ta spolecnost vubec nechape co dela, lidi nezkoumaji svoji psychiku, odsuzuji veci, o kterych nic nevedi..to namatkou].

Nemyslim si, ze jen proto, ze vy o tom vite [a treba i hodne], je dobre psat timhle zpusobem, ten totiz nastoluje konflikt - ja sama jsem prisla na to, ze je lepsi mluvit o tech vecech tam, kde o nich slyset chteji.

Jinak, k tomu "nakladani" - je prece volbou kazdeho cloveka, zdali si to nalozene "nabere". Prave to, ze se nauci rozlisovat to podstatne a to nepodstatne, to, co si nabrat ma a nema, je soucasti jeho duchovniho vyvoje, podle me dost zasadni. A tim, ze zamezite tomu, aby lidi "ventilovali", zamezite zaroven prilezitostem ke zkusenosti, jak s takovymi situacemi zachazet.
Ja sama se musim ucit oboji - i jak si nenabirat to, co nezvladnu, a tudiz tridit vsechno, co ke mne prichazi, tak i to, jak mam svoje problemy sdilet [mam tendence je resit spis sama]. A nemyslim si, ze nejdulezitejsi by pro me bylo je sdilet, nebo predat, jako spis sdilet je se svymi blizkymi, kteri terapeuti nejsou, a taky nejsou vzdycky pripraveni.
Podle me na duchovni ceste je kazdy vice ci mene "terapeutem", postupem casu.
A kurz taky nesedne kazdemu, kazdeho "nakopne" neco jineho, kazdy ma svoji cestu a svuj zpusob, jak se ucit.

No, to jsou jenom moje nazory :-)))

Jinak preju hezky den a hodne stesti.