Přidat názor k článku Jak matky vnímají své děti

Clanek i jeho zaver mi prisel pochopitelny, a ne sice prevratny, ale celkem zajimavy. Starsi syn spada do skupiny deti s problematickym chovanim, a myslenky, kde jsme udelali ve vychove chybu, se s nami tahly temer od jeho narozeni az dodnes. Az z prichodem druheho syna jsme si byli ochotni pripustit, ze problem neni jen v nas, ale ze pricinou problemu bude prvotne skutecne asi chovani starsiho syna, protoze s druhym synem dosud nikdy zadne problemy nebyly, ackoliv se k obema chovame stejne.
Pokud si na chvili dokazu od deti udelat dostatecny odstup, vidim, ze starsi syn je osobnost, ze je velmi nadany, a ze mi v mnoha smerech imponuje, ale v beznem dennim kolotoci, kdy hodinu za hodinou resim ruzne spory, odmlouvani, lumparny za zady, apod. se negativni myslenky rychle vyroji. Uvedomuji si to hlavne, kdyz se o detech bavim s jinymi lidmi. Zatimco o mladsim vsem rikam, jake je skvele bezproblemove dite, o starsim spise s bezradnosti nez se zlobou vypravim, jak si s nim v mnoha ohledech nevime rady.
Proto je pro mne clanek celkem zajimavym potvrzenim myslenky, ke ktere jsem sice jiz sama dosla, ale trvalo mi to docela dlouho.