Ivko, máš naprostou pravdu :-)) Jestli jsi četla můj příspěvek o kus výš, tak víš, že jsem řešila podobnou situaci. Kdo vstával k miminku - jedině já, manžel ani jednou. Kdo ho krmil, přebaloval, opatroval? Jasně že jen matka - teda aspoň u nás to tak funguje. Kdo musel vymyslet, jak stihnout (později) dojít pro jedno dítě do školky, pro druhé do družiny, dohlídnout na obě, napsat se starším úkoly, uvařit, uklidit, vyprat a v "mezičase" ještě vydělávat? Zase já. Manželovi se finančně moc nedařilo a nedaří dodnes, finančně to táhnu víceméně já už asi 15 let. Beru to tak, že děti jsem chtěla a peníze jsou potřeba, tak to prostě MUSÍM nějak skloubit a vyřešit. Jde to blbě, ale jde to a musí to jít. (Manžel není flink a lempl, ale prostě se mu nedaří, i když je fakt pracovitej. Tak to beru - jsme manželé a holt jednou je nahoře jeden a jindy druhej.)
Předchozí