Přidat názor k článku Pořídit svému mrněti sourozence? Ale jak?

Já jsem čekala své první dítě když mi bylo 21 /vdávala jsem se aniž bych o těh. věděla/. I když to nebylo plánované, manžel se "celkem" rychle smířil. Když se malý narodil, byl úplně nadšený a když jsme přijeli z porodnice, hned se ptal kdy budou" další" mimi. A to mu bylo také 21!!!Jenomže jsme začali spravovat domek,já si našla práci, začali jsme si i se synem užívat výletů, moře a o druhém dítěti jsme nepřemýšleli... Přišla doba,kdy šel Filípek do první třídy a třicítka se pomalu blížila... Já jsem začala přemýšlet o druhém dítěti /samozřejmě o holčičce/. Nejprve jsem si tak snila jen pro sebe, potom nahlas. Manžel dělal, že neslyší.Na moji argumentaci, že v našem domku máme dva dětské pojíky odpovídal, že z toho budu mít kancelář / jsem účetní/ atd.Přemlouvala jsem ho dlouho, neustále to oddaloval, ale nakonec svolil. Mám svou malou princezničku, přesně takovou jakou jsem chtěla, nedala bych ji zanic na světe. V jejich 2 letech jsem se /z fin. důvodů/ vrátila do práce, malá navštěvuje soukromou školku.Vím ale, že manžel se rozhodl jen proto, že jsem chtěla já. Věnuje se více synovi- je veliký a poslouchá.Také má sportovní koníček, který mu zabírá dost času. S malou se mazlí, ale když náhodou malá nemá náladu a vzteká se, už mu ta trpělivost, kterou míval u Filipa chybí.Také můžu říci že nás druhé dítě trochu rozdělilo-nemáme na sebe čas, a od té doby co chodím do práce je to ještě horší.